Život s Alskou

Alska je důvěrné pojmenování mé nové společnice na cestě životem. Ze začátku jsem si kladla otázku proč já, pak mi to došlo. ALS neboli amyotrofická laterální skleróza má stejnou zkratku jako já jméno, Alena Slobodníková. To není náhoda, ale osud.

Jak to všechno začalo?

Velmi pomalu a nenápadně. Zhruba od listopadu, prosince 2017 jsem začala být víc unavená a hlavně bez nálady a zájmu o věci, které jsem měla vždy ráda (sport, četba, film). Pak pozvolna přicházely další příznaky, které jsem ignorovala až do března 2018, kdy se mi začalo špatně mluvit. Ze začátku jen kombinace některých písmen, později mi už tuhla pusa, jazyk a mluvení bylo čím dál náročnější. K tomu se v červnu přidala levá ruka, přestala jsem ovládat malíček, prsty se začaly křivit a v září už byl problém i s jemnou motorikou. Září bylo rozhodující. Špatně se mi polykalo, poprvé jsem upadla a vypadl mi z rukou plech na pečení. To už byly příznaky, že to bude něco vážného.

18. 9. 2018 po lumbální punkci mi byla stanovena diagnóza ALS.

Od tohoto dne se začala nejen mně, ale i celé rodině psát nová etapa našeho života.

O složitějším žití, ale krásném zjištění, jak celá velká rodina umí držet po hromadě zase někdy příště.

Život je potřeba žít ať je lehký, ale o to víc, když je těžší.