Černý mrak

Věděla jsem, že se jednou vrátí a zahalí mou mysl… ale přišel mnohem dřív, než jsem čekala. Dívám se do zrcadla… a nevím, komu ta tvář patří… kde jsou ty šibalské, rozzářené, usměvavé oči… kde je pevný stisk rtů, který uměl polevit a vykouzlit úsměv. V zrcadle vidím „něčí“ kamennou studenou tvář… oči bez jiskry, hledící odevzdaně skrze mě. Zvláštní, nemohu se odvrátit… za vše může Alska, která mi ukazuje svou sílu. A já v duchu křičím, NE, NE, ještě jsi nevyhrála… naberu sílu a opět se ti dokážu postavit. Vím, že to tentokrát bude hodně těžké, ale věřím, že černý mrak „rozfoukám“ a mou mysl znovu „zahřeje“ sluníčko.

Alska mi vzala soběstačnost a tím mi zasadila tu nejbolestivější ránu. Kdo nezažil, nepochopí, ono si to totiž ani nejde reálně představit, a ti co to zažili, tak ví, o čem mluvím.

Je těžké si připustit, že sama už nic neudělám. Já, která vždy vše stíhala, nic pro mě nebyl problém, tak teď je pro mě problém vše. Síly mi ubývají ať dělám co dělám a Alska mi dává góly, kdy se jí zachce, už to ani nepočítám, o kolik vede. Vyjmenuji pár věcí, které bez pomoci neudělám, ale vlastně nemusím, je to jednoduše vše co se dělá od rána až do večera.

Kombinace nemluvení a postupného zeslabování celého těla je hrozná. Co mě však srazilo na kolena, je ochabnutí rtů, které zapříčinilo, že vše co chci polknout, nepolknu, ale vyteče mi nekontrolovatelně z úst. Najednou se necítím jako ženská, ale jako nechutný tvor, na kterého se nedá ani dívat. Manžel mi to rozmlouvá, hladí mě, dává polibky, jenže já ho políbit už nedokážu.

Alska je opravdu krutá. Její krutost je zákeřná v tom, že ji přenáším i na manžela, když hned nepochopí, co po něm chci. Myslím, že tyhle zuřivé výlevy měl (má) každý z nás, co máme Alsku. Moje omluva patří všem, co se o nás s láskou staráte, promiňte nám to, my jsme nešťastní sami ze sebe a současně tím, že vám komplikujeme život.

Děkuji za vše, co pro nás děláte, máme vás rádi a život bez Vás bychom nezvládli.

Příspěvek byl publikován v rubrice Život s Alskou. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 komentářů: Černý mrak

  1. Pavlina napsala:

    Jsme dospělí lidé.Společnost nějak nastavila nepsaná pravidla o tom,jak bychom měli vypadat,myslet,co vše bychom měli umět,zvládat,kolik bychom toho měli stihnout….je čas se zastavit.Je čas přestat dávat a začít přijímat.Přijimat pomoc,ale bez výčitek vůči sobě samé.Podivej na děti,jsou tak bezmocné a přesto nejmilovanější na světě. Nejsou nechutné. Tvůj muž si tě zamiloval,proto jaká jsi.V tomhle ALSka nemůže vyhrát. Miluj se a dívej se na sebe jeho očima.Velmi mě to dnes zabolelo❤️

    • Alena napsala:

      Pavlínko, máš pravdu. Ano, bude zase dobře, ale musela jsem se z toho vypsat. Život zase začnu brát tak jak přichází. S láskou a úsměvem.

  2. Monika napsala:

    Ali, Alska ti bere možná vše, co je pro každého z nás normální a přirozeně, ale nikdy ti nemůže vzít sebe samu. Bere si tělo, ale ne tvé já. A právě protože jsi uvnitr tak neuvěřitelně silná ženská, tak možná tak dlouho s Alskou bojuješ. Jďete ven, na sluníčko, zavři oči, vnimej samu sebe, slunce vzduch, zvuky, uklidni mysl a ten hnusný mrak, který se snaží napadnout tvé Já snad zmizí. Přeji, aby rychle zmizel. Monika

    • Alena napsala:

      Moni, děkuji za milá a povzbudivá slova. Ano, nenechám si otrávit a vzít mou mysl. Znovu se nadechnu zařvu a mé já budu zpět.

  3. Simona 😉 napsala:

    Milá Alčo, ne ne a ještě jednou ne, netrap se tím černým mrakem, vůbec si ho nepripoustej, stále jsi pro mě moje milá kamarádka, kolegyně a vždy ji zůstaneš, ve svém srdci tě tak stále vnímám a nebude to jinak, i když je tu ještě alska. Je to těžké, snažím se to pochopit, ale jak píšeš, kdo nezažil, nepochopí, ale jsem v duchu stále s tebou holka 😘

    • Alena napsala:

      Ahoj Simi, vím, že jsi pořád vedle mne, tak jsme to měly vždy a tak to i zůstane. Děkuji, za tvé přátelství.

  4. světlana napsala:

    Alenko,děkuji za všechny s Als i za všechny ,kteří se o vás starají.je to hrozně emocionální,lidi se mění,znovu poznávají,nechápou se,nebo naopak cítí pochopení,ale nedokážou leckdy vyjádřit jinak než zlobou-pochopitelné,smutné a deprimující. můj syn-sám autista a milovník filmů vyslovil přání,které by si hrozně přál-snad i jediné -aby měl moc uzdravovat jako ve filmech ti velcí čarodějové ,aby mávnul rukou a vrátil otci zdraví nebo aby dokázal vyrobit náhradní tělo jak říkal .na to není co říct,jen doufat,že to někdo opravdu dokáže ,přeji moc sil a lásky

    • Alena napsala:

      Světlano, vše jste napsala tak jak to opravdu je. Je potřeba velké porozumění z obou stran. Prosím pozdravujte syna, také mám ráda filmy. A i já mám jedno přání, ať už se konečně najde lék a příčina onemocnění. Přeji vám hodně sil a energie. Děkuji, že jste napsala.

  5. Pavel napsala:

    Jste velmi inspirativní člověk. Nevzdavejte se, vsici jednou umreme, nemáme co ztratit. Ani vy ne. Kazdy den navíc je přece super tu být. Žijte každý den, tak jakoby měl být poslední. Proč bychom si měli kazit naladu za ten krátký čas, co tu jsme. Takže úsměv a jedeme dále 🙂 posílám úsměv 🙂

    • Alena napsala:

      Ano Pavle, každý den je dar. A za ten je potřeba poděkovat, vždy se ráno podívám z okna, poděkuji a pošlu úsměv ke slunci. O černém mraku jsem musela napsat, prostě není každý den jen růžový. Na všechny jednou padne mrak, ale je potřeba se s tím vyrovnat. Pak se můžeme v životě posunout. Děkuji za úsměv. 🙂

  6. Ludmila Šindelářová napsala:

    Já děkuji každý den Jehovovi. To je Boží jméno. Za to, co pro nás vytvořil, krásnou přírodu, zvířata a hlavně nám dává naději na věčný život tady na zemi, ne někde ve vesmíru. Zemi vytvořil pro lidi, aby tady žili stále bez smrti, bohužel dnes to tak není, stárneme a umíráme. Ale On nemění svá předsevzetí, bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých, jak je psáno v Bibli. Tak i když zemřeme, máme úžasnou naději od Toho, co nemůže lhát…

    • Alena napsala:

      Ludmilo, i já jsem šťastná za každý den, kdy tady mohu být. Smrti se nebojím, ta patří k životu stejně jako zrození. Věřím, vím, že bude líp. Už teď se cítím lépe. Začalo další období mého života. Vše jsou jen zkoušky zda v nich obstojím. Jak se říká co mě nezabije to mě posílí.

  7. Soňa Hrdličková napsala:

    Alísku, čtu si tento Tvůj příspěvek už poněkolikáté a stále mám před očima tu úžasnou, krásnou a usměvavou ženskou, kterou jsem vždy obdivovala, jak to dává a to se nezměnilo, skláním se před Tebou jak bojuješ a navíc ještě okolo sebe šíříš pohodu a rozdáváš pro ostatní sílu. Drž se a posílám moc pozdravů celé Tvé úžasné rodině …

    • Alena napsala:

      Ahoj Soni, mrak se začíná krásně trhat, už to budu zase já. Je to i díky vám všem, kteří mi posíláte spoustu energie a milých slova. Soni, děkuji.

Napsat komentář