Co 39. týden dal a vzal

Minulý týden byl znovu „plný“ příjemných návštěv, nutných zdravotních vyšetření a kalendář nám oznámil „příchod“ podzimu. Váhu a Vás nejde ošidit, takže dnes jsem měla po ránu 47.5 kg.

Pondělní den jsme s Milanem a Dexíkem strávili doma, v klídku a pohodě. 

V úterý mě Milan zavezl do Fakultní nemocnice na kontrolu dýchání, kterou jsem měla domluvenou u fyzioterapeutky magistry Daniely Botikové. A tentokrát už to nebyl výkon vrcholového sportovce. Výsledky kontroly, blížící se zima a tím pádem různé virózy rozhodly, že jsem si zažádala o CoughAssist. To je přístroj, který bezpečně a důkladně odstraňuje sekret z dýchacích cest u pacientů, kteří nemohou vykašlávat. Po příjezdu domů nás čekalo milé překvapení, navštívila nás Karolinka.

Ve středu jsem podstoupila poslední vyšetření na rehabilitaci v Úrazové nemocnici u  fyzioterapeutky Michaeli Dufkové, které je nutné k žádosti o elektrický vozík. Vůbec jsem netušila, co si mám představit pod termínem svalová zkouška, a řeknu vám, byl to zážitek. Když to shrnu, tak to byly cca tři hodiny cvičení, kdy se prováděla kontrola pohybu končetin, prstů, zápěstí, lopatek, ramen, či krku. Byla jsem unavená, ale šťastná, že jsem to zvládla.

Poté mohl Milan konečně předat všechny odborné posudky a potvrzení na zdravotní pojišťovně, a teď budeme čekat na jejich vyjádření. Odpoledne nás přišli „zkontrolovat“ Milda s Leničkou.

Ve čtvrtek dopoledne přišla na kus řeči Pavlínka. Toho využil Milan a s omluvou, že nás nebude rušit u babských hovorů, odešel dělat pořádek do sklepa a garáže. A my jsme si povídaly jak za starých časů, jen s tou změnou, že dřív jsem já chodila za Pavlinkou do čtvrtého patra a teď ona musí za mnou do sedmého. Ale jinak žádná změna, těch věcí a novinek, ale i vzpomínek je stále hodně. Den utekl v pohodovém rytmu.

V pátek dopoledne Milan zase (už to ani nespočítám) absolvoval cestu na Úřad práce, tentokrát s žádostí o přehodnocení příspěvku na péči. Tak si opět tři měsíce počkáme a uvidíme, s čím nás překvapí tentokrát. Odpoledne jsme si tím ale pokazit nenechali.

Sváteční sobotu jsme prožili s Mildou a Leničkou plkáním o příjemných i méně příjemných věcech, prostě o životě.

Nevím jak vy, ale my jsme si v neděli užívali vlídného babího léta. Milan mě „vyvezl“ na procházku a na sluníčku jsme si odpočinuli, dobili baterky, bylo nám fajn.

První podzimní týden byl pestrý stejně, tak jak listí na stromech. 

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal a vzal, Život s Alskou. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář