Co 42. týden dal a vzal

Pondělí jsme strávili ve Fakultní nemocnici v nutriční poradně, kde si mě MUDr. Jana Křivánková velmi důkladně „proklepla“. No a měření nezvratně prokázalo, že si Alska plní svůj břich mou svalovou hmotou čím dál víc, takže ona sílí a mé ruce, nohy slábnou.

Úterní odpoledne patřilo Pavlínce, mně a našemu povídání. Vždy spolu probereme všechny témata týkající se každodenního života (naše drahé polovičky, děti, vnoučátka, kulturu, politiku atd.). A na úterý se těšil i Milan, neb věděl, že dostane „opušťák“.

Ve středu bylo rozloučení s Magdou. Magdi, tvá duše je již volná, už nechtěla být vězněm svého těla… odpočívej v pokoji.

Ve čtvrtek dorazil bráška s částí Klasiků, aby náš smutek rozptýlili. Přátelé vědí, kdy je čas přijít, pohladit, vykouzlit úsměv, ale i zanadávat – Narozeninové mejdlo. Edo, Inko, Ivano, Ivetko, Jožko (dle abecedy) děkujeme za perfektní odpoledne.

Pátek byl jen můj a Milanův, tak jak se již u nás stalo dobrou tradicí.

Sobotní den jsme prožili s Mildou, Leničkou a její maminkou, Simčou a Péťanem. Zašli jsme společně na oběd a při kávičce jsme si zavzpomínali, zkrátka jsme si užívali společné chvíle.

Neděle nedělička, to je naše pohodička u kafíčka, aneb jak jsme s Milanem „pomlouvali“ Alsku. Že mi chvála Bohu v poslední době nic zásadního, krom svalové hmoty nevzala. Že na ztrátu samostatnosti a čím dál většího slinění si stále nemohu zvyknout. Že vím, že si na to nikdy nezvyknu, jen to musím s pokorou přijmout.

Děkuji Milanovi, že se stal mou svalovou hmotou a že převzal funkci rukou a nohou. Že mi tento stav ulehčuje a často odlehčuje svými průpovídkami, které nás rozesmějí, a hned je líp.

Uplynulý týden měl všechny barvy života, od smutných až po veselé.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal a vzal, Život s Alskou. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář