Co 45. týden dal a vzal

Týden mi tentokrát nic nevzal. Ale tím, že si Alska již dříve vzala část obličejových svalů a rtů, tak mám velké potíže se sliněním. No, a když se k tomu přidá má oslabená pravá ruka, která nestíhá utírat sliny, tak je z toho velmi nepříjemný „slintací“ problém, který má asi 20 procent pacientů. A já patřím mezi ně, hold, musím mít všechno, taková jsem já. Takže týden byl báječný, nic mi nevzal, jen dával.

Pondělí, úterý, dva dny nabité zážitky, informacemi a předáváním zkušeností. Ptáte se, kde a kým?? No přece na rekondičně – edukačním pobytu v Orlických horách v hotelu Studánka, který pro nás pacienty a rodinné příslušníky připravili úžasní lidé ze spolku ALSA.

Ze setkání mám velkou radost, neb jsem se mohla potkat s dalšími pacienty, ale i také s pacienty z pobytu v Krkonoších. Přednášky a posezení se nesla v příjemné atmosféře, kterou doplňovala kouzelná podzimní příroda. Tak zase někdy příště, už se těším a všechny zdravím.

Na středu jsme se s manželem těšili, protože přišly mé bývalé kolegyně. Odpoledne se bytem nesl smích, radost, dobrá nálada. Ivi, Evi, Jani, Luci moc děkujeme.

Evičko, ještě jednou gratulujeme k dceři Julince, Davídek má hezoučkou sestřičku. Štěstí Evi, že jsme setkání nepřesunuli na další týden, to už by bylo bez tebe, což by mě moc mrzelo.

Ve čtvrtek ráno přišla Pavlínka a zavzpomínaly jsme na lázeňské pobyty v našich milovaných Luhačovicích v Jurkovičově domě. Na mé ranní koupání v bazénu, který jsem v sedm hodin ráno mívala většinou jen pro sebe. Na procházky na přehradu, kde jsme si za odměnu daly pořádnou porci pravé valašské kyselice. Pavlinko, to si musíme ještě zopakovat.

Odpoledne přišli Majka s Oldou a bylo jako vždy veselo. Probrali jsme strasti i slasti života uplynulých dnů, okořeněné černým humorem. Super odpoledne.

V pátek odpoledne jsme šli s Milanem pozdravit Patricii Pagáčovou, která měla ve Fotolabu na Kobližné autogramiádu psího kalendáře pro rok 2020. Byli jsme překvapeni a šťastní, že nás Patricie poznala. Radost byla oboustranná. 

V sobotu přišel Milda s Leničkou a v neděli Hanička. Dny s dětmi nemají chybu.

Jsem šťastná, že mám vedle sebe milujícího manžela, který se o mě a naše milé přátelé vždy postará. Milane, děkuji, mám tě ráda…

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal a vzal, Život s Alskou. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář