Narozeninové mejdlo

Tak jsem se zase jednou nechal ukecat a zúčastnil jsem se bujaré narozeninové párty. No, zúčastnil, spíš jsem byl zneužit Klasiky, neb nikdo z nich nevěděl kudy tudy na párty, tož tak. Cesta do Brna celkem v pohodě, průjezd Brnem katastrofa, všude zácpy, ale zvládl jsem to snad bez ztráty bodů.

Milan s Alčou nás přivítali velmi srdečně, i když… ségra byla „schovaná“ ve své „pracovně“ kde polehávala ve svém pelíšku. Nejsu Osmany Laffita, ale musím konstatovat, že mě Alča překvapila svým outfitem na párty. Měla velmi vkusné triko Klasici, které barevně ladilo s elegantními tříčtvrťáky, a to vše doplněné teplými ponožkami s mašličkami.

Celá vítačka se tedy odehrála v jejím pelíšku. Někdo si při vítání a předávání dárečku přisedl, někdo přilehl. Pepíno svou slavností řečí při předávání slunečnic všechny rozesmál a tím uvolnil napětí a emoce. A od toho okamžiku jsme se už většinou jen smáli, někteří řechtali. Alča dostala od Klasiků obraz Anděla a od podepsaných gratulantů Přáníčko, Dárkový poukaz na polohovací křeslo (o kterém již delší dobu přemýšlela) a další drobnosti. A překvapený Milan dostal za opatrování Aleny krabičku plnou sladkostí a flašku, kdyby mu náhodou zaskočilo. Milan: „Vzácní to lidé, myslel jsem, že takoví co nemyslí jen na sebe už dnes nejsou… a ten medovník, ta slast při každém kousnutí, to se nedá slovy popsat, Ivetko, děkuji.“

Po společných fotkách v pelíšku Milan převezl Alču do obýváku a nachystal pro všechny pitný režim, který Inka okomentovala slovy „…to je teda arzenál, alkoholu tolik, že by jsi si mohl Milane otevřít hospodu.“ Sedělo se, plkalo se, smálo se… Iveta: „K Alence a Milanovi jsem se moc těšila. Návštěva byla plná smíchu a dobré nálady. Milan vyprávěl vtipné historky a s Edou se neustále štengrovali. Byl to moc hezký den.“

Ano, byl to hezký den, ale snad s jednou výtkou k návštěvě. Byl jsem v kuchyni, když jsem zaslechl „…já si ji také chci pohladit…“  zvědav jsem zašel do obýváku a nevěřícně jsem zíral na smutnouAlču. Seděla sama v prostředku obýváku a dívala se, jak jsou všichni na návštěvě u Dexíka a jak ho hladí. Tak jsem ji šel utěšit, obejmout, pohladit…

Alča nám na třetí hodinu objednala přes internet svačinku. Takže jsme se přesunuli do kuchyně kde Milan vše nachystal a vrhli jsme se na čtyři druhy pizzy, byly vynikající. V okamžiku kdy se kuchyní neslo jen slastné mlaskání, tak Inka zařvala, až nás všechny vyděsila „To je hnus, nééé“ a plyně pokračovala k údivu všech „příště mě prosím posaďte jinam, ne přímo před zrcadlo, ať mě nepřejde chuť k jídlu a nemusím se na sebe dívat.“

„…když všichni, tak všichni…“ řekla Alča a Milan připravil jídlo pro krmení dravé zvěře a Alča posvačila s námi. Ivana: „Alenko jsi úžasná, silná žena, nemám vhodných slov… a Milan má můj respekt jak se ke všemu postavil.“

Po vydatné svačince následoval přesun do obýváku. Z kuchyně jsme odcházeli s funěním, plným bříškem a výslužkou. V krabičce jsme si odnášeli sladké vyvrcholení svačinky, a to nugetový Crodonut, kdo nezná, tak to je nebíčko v papulce. V obýváku poté „slabší“ jedinci odpočívali, ale většina včetně Alči pokračovala v plkání a smíchu.

Alena: „…překvapení, slzy dojetí a štěstí, vděčnost, šťastnou cestu…“ Inka: „…jste úžasní, děkujeme, a snad tě Ali nebudou od smíchu bolet žebra…“ Cesta domů celkem v pohodě, jen průjezd Brnem zase katastrofa, všude zácpy, ale zvládl jsem to snad bez ztráty bodů.

Fotky z narozeninové párty jsou zde

Poděkování patří
Amici Pizza & Burgers za velmi chutnou svačinku a Daliborovi, že mi půjčil foťák, abych mohl zdokumentovat Narozeninové mejdlo.

Dexik – Leguán zelený (Iguana iguana)
Příspěvek byl publikován v rubrice Život s Alskou z druhého břehu. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře: Narozeninové mejdlo

  1. Lucka napsala:

    Milující rodina a dobří přátelé jsou ten největší poklad světa…

Napsat komentář