Ostrov sounáležitosti…

Příběh první, Alča (Praha, sobota, poledne)

Přivítání Aleny a jejího rodinného doprovodu na Střeleckém ostrově proběhlo zcela v režii Klasiků (poznámka: to byla ta „banda“ v modrých tričkách, jak to někdo trefně napsal v komentáři na fejsu). Alča se zde poprvé osobně setkává s „bandou“ kterou sice znala již několik let, ale to jen z fotek. Její velké překvapení z nečekaného setkání se pozvolna přeměnilo v dojetí všech zúčastněných a nezapomenutelný zážitek.

Poté se uskutečnila rychlá registrace na závod Prague City Swim, následovalo oficiální přivítání ALSOU, představení podpůrného týmu a převlečení do slušivého hasičského „skafandru“. Podpůrný tým plavců se skládal z jedné šikovné cérečky a šesti ogarů reprezentujících Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, partyja to byla fakt fajnová (poznámka: to že sú ogaři a cérka, práskli na sebe sami, tož tak). Následný přesun přes půlku Střeleckého ostrova na start byl jak vystřižený z filmu Dobrý voják Švejk. Tak jako paní Müllerová, tak i podpůrný tým v čele s Vojtou si před sebou tlačili na vozíku Alču a za sebou „táhli“ stále se rozrůstající zástup jejich příznivců.

Závod společně odstartovali odpočítáváním Daniela Písařovicová a diváci. Atmosféra na startu byla úžasná, tedy alespoň na břehu a z mého pohledu. Při pohledu na Alču a ostatní odvážné borce ležících na paddleboardech jsem si nebyl až tak jistý, že si to užívají i oni. Trasa od startu vedla směrem k Národnímu divadlu, po sto metrech se týmy „prohnaly“ kolem bójky a vrátily se zpět.


To vše se uskutečnilo za velmi hlasité podpory vynikajících fanoušků na břehu podél celé závodní trasy. V cíli na odvážné borce krom, fotografů, televizních štábů a fanoušků, „čekaly“ hlavně osušky, ručníky a přesun do sucha zázemí.

Následný doprovodný program Prague City Swim podbarvil Alčino příjemné setkání s rodinou, kamarády, přáteli, kolegyňkami z práce i zástupci ALSY. Rozdávala úsměvy, čerpala energii, nasávala přátelskou atmosféru a málem „zavařila“ hlasový výstup tabletu. „Super zážitek, na který nezapomenu.“ „Měla jsem tým, týmů, děkuji mu.“ „Den, na který se nedá zapomenout.“ „Děkuji všem za účast a podporu.“ „Velké díky patří všem ze spolku ALSA.“ „Děkuji.“

Příběh druhý, Prague City Swim (Praha, sobota, dopoledne)

Do Prahy jsme dorazili celkem brzo, takže jsme měli čas si projít Václavák, zvenku kouknout na Národní divadlo a hlavně si prožít celý program Prague City Swim. Celá akce začala závodem dětí, kdy se na start postavili dvě děvčata a dva chlapci. Ještě teď, při vzpomínce na ty dva kluky, kteří „skočili“ do 15° C Vltavy jen v plavkách, je mi zima. Závodní i doprovodný program pozvolna pokračoval dle itineráře až do svého finiše. Všechny uskutečněné závody měly svou neopakovatelnou atmosféru, a to i díky neskutečným fanouškům. Jediné co celé akci „chybělo“ k dokonalosti, bylo snad jen, aby bylo lepší počasí.

Obrovský dík patří ALSE a jejím partnerům za realizaci celé charitativní akce, kterou chtěly širokou veřejnost upozornit na nevyléčitelnou nemoc ALS a přispět na boj s ní. Neskonalý obdiv a klobouček dolů náleží neuvěřitelně odvážným pacientům a poděkování všem fanouškům, sportovcům, záchranářům na vodě i suchu, dobrovolníkům, vtipným moderátorkám a i těm, na které jsem určitě zapomněl.

Příběh třetí, Klasici (Otrokovice, sobota, ráno)

Sraz jsem měl s Inkou v 5:30 hod. před nádražím, která se jako jediná z Klasiků (poznámka: bývalí spolupracovníci potkávající se na vejšlapech, cyklovýletech, bowlingu, nebo jen tak) uvolila, že semnou pojede do Prahy.  V 5:33 hod. jsem dostal po čuni… život mi jednu střelil, ani jsem nevěděl, jak jsem ji dostal. Překvapený a dojatý jsem hleděl na pět postav v modrých tričkách Život s Alskou (Evžu, Ivanu, Jožku, Soňu a Verču) a aby toho nebylo málo tak v Hulíně nastoupily do vlaku další dvě modré trika (David a Iveta), v Přerově Maruška a v Praze na nás čekali Evženka s Kubou. Ve vlaku jsem se dozvěděl, že již měsíc dopředu měli koupané jízdenky a modré trika. Já triko vyfasoval hned na nádraží a Alča při vítačce na Střeleckém ostrově. No nelištili byste jim… abych se bál co udělají příště… děkuji za po čuni… děkuji za vše… díky…

Domluva (závěr)

Stále si myslím, a říkal jsem to již na ostrově, že závod odvážných pacientů měl mít symbolickou formu, mělo se plavat na pohodu, ne na čas. Pro mě se vítězi stali všichni v okamžiku podání přihlášky, pro hnidopichy bylo pořadí následující Vladimír, Jakub, Alena a Jarmila.

Fotky z Prague City Swim jsou zde / Videa z Prague City Swim jsou zde

Poděkování patří
Davidu Holému a Monice Daňkové za poskytnutí fotek, které „skončily“ ve fotogalerii Alča na Prague City Swim, Daliborovi, že mi půjčil foťák, abych mohl s Verčou zdokumentovat Prague City Swim a kameramanům Marušce, Milanovi a Romanovi za poskytnutí svých videí z mobilů.

Příspěvek byl publikován v rubrice Prague City Swim, Život s Alskou z druhého břehu. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář