Telefonní číslo

Život s Alskou z druhého břehu pohledem Edy

V mobilu mám cca 700 kontaktů. Někdo může namítnout, že je služební. Ano je, ale mám tam i rodinu a kamarády. A je ale také pravda, že některé telefonní čísla mi už nic neříkají.

Do loňského roku se Alča schovávala v telefonním seznamu a sem tam jen „vykoukla“. Loni jsme spolu po telefonu řešili návštěvu u mamky, narozeniny a svatbu. Než jsme se rozloučili, tak jsem se vždy nesměle zeptal, zdali nemá nějaký problém s pusou, či zuby.

Od září, kdy jsem se dozvěděl diagnózu, jsme si denně volali a domluvili jsme se, že vždy po rozloučení oznámkuji srozumitelnost mluvení, tak jako ve škole. Krom běžných věcí jsme při plkání zkoušeli a testovali různé větné spojení, slova, písmenka a samo rozloučení bylo dost těžké.

Takže, jsou telefonní čísla, na která se můžu už jen podívat a v duchu si říct „Tati, měl jsem tě rád“. Pak čísla, na které mohu zavolat, pokecat a říct „Mami mám tě rád“.

A zůstává jedno, sice na něj volat můžu, ale už neuslyším odpověď, či sprdnutí… takže si už „jen“ denně píšeme… a už nikdy neuslyším „Já, tvá sestřička Alena Slobodníková alias Babočka Admirál, Dopleta Popleta ti bráško přeji ………..“

Ali mám tě rád, jsem a budu s tebou…

Příspěvek byl publikován v rubrice Život s Alskou z druhého břehu. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře: Telefonní číslo

  1. Alena napsala:

    Můj milý bráško, děkuji ti za tvůj pohled. Celý život jsi mne jen rozesmival, dnes poprvé jsi mne rozplakal. Edo, mám tě ráda, vím, že vždy budeme spolu. 💗

  2. Pavlína Slovakova napsala:

    Edo,přesně tak to vnímám s mamkou.Už nikdy mi neřekne „Pajajko,mám tě ráda…“Dokud zvedne ruku a zvládne mě pohladit….ale jak dlouho….

Napsat komentář