Zeptej se

Život s Alskou z druhého břehu pohledem Edy

Cca v listopadu, tedy tři měsíce po stanovení diagnózy jsem začal mít dost velký problém v komunikaci s Alčou. Sice je má mladší ségra, takže by mě měla poslouchat, ale je to také zkušená žena, matka tří dětí, tudíž má můj respekt. Měl jsem totiž obavu, abych při našich hovorech nějakým tématem nezaklepal na dveře, či dokonce nevstoupil do její třinácté ALS komnaty.

Na internetu se dá najít cokoliv, ale není nad debatu s odborníkem, že… takže jsem využil možnosti a o radu jsem požádal doktora psychiatrie. A velmi mě překvapilo, že pro mě komplikovaný problém řeší prostá „poučka“.

Zeptej se a ptej se, ptej se, ptej se, ptej se…

Tak jsem se tedy ségry zeptal, jestli se mohu ptát…a  postupně jsme si odfajfkovali témata spojená s Alskou… dnes už v naší komunikaci nemáme žádné tabu.

Nyní když už Alča nemluví, tak si o všem píšeme… a su rád, že když jsem se ještě mohl zeptat, tak jsem se zeptal…

Mé pohledy z druhého břehu nejsou žádné moudra, ani pravdy, jsou to jen moje postřehy. A pokud někomu pomohou, budu rád.

Jsem však od Aleny „hodně“ vzdálen, takže tomu budou odpovídat i mé postřehy. Pro názornost použiji příměr s cibulí a jejími vrstvami. O první vrstvě – Milanovi hezky píše Karolína ve svém příspěvku, druhou ochrannou vrstvu tvoří Milda s Lenkou, Karolína a Hanka. V třetí vrstvě jsou všechny dobré duše z Brna a okolí. A ve čtvrté vrstvě obepínající a chránící nižší vrstvy, včetně středu, tedy Aleny jsem já. V dalších vrstvách jsou všichni, kdo jí pomáhají a nabíjí ji, tedy alespoň tak vidím tu naši „cibuli“ já.

Z výše napsaného je jasné, že každá z vrstev bude mít s Alskou jinou zkušenost a pohled do středu „cibule“ bude vždy pro každého jiný.

Pokud se najdou další „cibule“, nebo vrstvy obepínající a chránící nižší vrstvy, včetně středu, a chtěly by přispět svojí kapkou (postřehy, radou, zkušenostmi) do mlýna, tak mají v rubrice Život s Alskou z druhého břehu dveře otevřené, že Ali… kontakt na mě najdete dole v Kontaktu.

Závěrem to odlehčím citátem z ALS(bio)Kuchařky… tak mě snad v komentářích „neukamenujete“. Podezírám totiž ségru, že nám to udělala naschvál, že nemluví, neb v poděkování napsala: „Nejlepší druh přítele je ten, s nímž můžete sedět na verandě a houpat se, celou dobu neříct ani slovo a pak odejít s pocitem, že to byla ta nejlepší konverzace, jakou jste kdy měli.“ evidentně chce být naším nejlepším přítelem, tož tak.

Příspěvek byl publikován v rubrice Život s Alskou z druhého břehu. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře: Zeptej se

  1. Léňa S. napsala:

    Edo, vy mate to psaní opravdu v rodině! Dokážete ty emoce tak krásně s Alcou popsat.. tak s nadhledem a zároveň je z toho cítit láska. Alca ma štěstí, ze ma tak skvělyho brachu 💕

    • Eda napsala:

      Leni dík 💕 jakékoliv závažné onemocnění mění nejen nemocného, ale také jeho okolí, rodinu, přátele, kamarády, spolupracovníky… ano, máš pravdu, Alča má kolem sebe v boji s Alskou spřízněné duše, které ji pomáhají, motivují i nabíjí… a těm všem patří můj obdiv a poděkování… ❤️

Napsat komentář